Ráno jsme v pohodě dojeli do Vimperka a vystoupali strmým kopcem k Vimperku jako na dlani. Už při výstupu jsme si všimli rodinky s dítětem, ze kterých se vyklubali Pupínek. Když už jsme projížděli Vimperkem, pokusili jsme se opět o Johan a Johan. Ani tentokrát nám štěstí nepřálo - tahle keš je pro nás začarovaná. Probodáváni pohledy tmavých spoluobčanů, kteří bydlí naproti keši, jsme vyklidili pole. Zato Úsek H-41 Vimperk ropík č.20 neodolal. Jen hledání se poněkud protáhlo. Pokračovali jsme po silnici směr další keše. Údolí Březové Lady bylo vítanou zastávkou a osvobozením z rozpálené žabičky (holt klimatizace není). Odpočívadlo svítilo novotou a lákalo k posezení, čehož jsme okamžitě využili. Další zastávkou byl Strašidelný dub a neplánovaná Alpská vyhlídka. Původně jsme ji nechtěli, protože slovo vyhlídka a ještě k tomu Alpská evokovalo náročný výšlap do kopce (což se noze v rekonvalescenci nelíbilo). Když jsme ale viděli, že je asi 170 m od dubu, neodolali jsme a jak se ukázalo, podnikli velmi nenáročný výstup lesní pěšinkou. Následoval sakrální zážitek u Heilige Anna Ferchenhaid . No proti kapličkám a křížové cestě nic nemáme, ale obrázky v kapličkách křížové cestě byly poněkud zvláštní, vypadalo to jako nějaký experiment. Najít keš byla hračka, ale horší ji bylo po zalogování vrátit. Na křížové cestě si dalo dostaveníčko asi 7 mudlů. Starší pár si rozvážně vybalil svačinu a jal se občerstvovat. Když už to bylo delší dobu, Bettina se pod záminkou hledání borůvek připlížila za kapličku a krabičku vrátila. Zbývaly jen Prameny Volyňky.  I k nim jsme zbaběle dojeli autem (i když v listingu bylo parkoviště (ze kterého šlo dojít i k poslednímu šumavskému vlkovi), noha se hlásila o své a tak bylo rozhodnuto. Cestou jsme se nevšimli zrezivělého zákazu vjezdu, takže jsme mohli udělat drive-in. Ale dolu k pramenu jsme rozhodně šli.  Voda chutnala báječně. Cestou domů nám ještě Garminek ukázal Šindlov s extra velkou krabičkou, takže jsme konečně mohli umístit náš TB s koňskou podkovou.