|
Monday, 17 August 2009 00:00 |
Název pro letošní splutí Vltavy sem si vypůjčili od Chemikovy
multikeše, kterou jsme také úspěšně odlovili. Jako každý rok, i letos
jsme nechali nejmladšího člena an-tet u rodičů a jeli z Vyššího Brodu
do Zlaté koruny. Na rozdíl od loňska jsme už letos měli vodotěsného
garminka, takže jsme den předem strávili pilnou přípravou na vodní
geovýlet. Vltavu známe jako svoje vlastní boty, takže několik keší to
rozhodně zpestřilo. Vlastně to nebylo až zas tak jako vždycky, protože
letos bylo (díky předchozímu deštivému týdnu) poněkud víc vody.
Protože jsem si vybral v pátek a pondělí dovolenou, naplánovali jsme odjezd na pátek odpoledne autem do Zlaté koruny. Než odjel vodácký autobus do Vyšáku, udělali jsme si kratší procházku ke Hvězdáři. Podle Garmina jsme vybrali přístupovou cestu vpravo od křižovatky do lesa - chyba. Cesta končila u soukromého baráčku, takže jsme museli obejít přes louky. To už nás pomalu začal tlačit čas, protože autobus přece jenom nečekal. Nakonec jsme v pohodě našli - a výhled na klášter také nebyl k zahození.
 Po rozbití stanu jsme přemýšleli, co dál. Nakonec vyhrál hlad s tím, že kešky v Brodu počkají. No, počkaly - nakonec na příští rok. Když jsme snědli všechny grilované dobroty začalo se šeřit, s nedostatečnou baterkou jsme Čertíkovy proudy neměli šanci úplně potmě najít a klášter byl také nedostupný. Takže nakonec zbyla procházka kolem kláštera na náměstí. Vyšší Brod - náměstí byla nalezená velmi rychle. Na samotném náměstí nikdo nebyl - zvolili jsme ideální dobu na odlov.
Druhý den ráno jsme vyrazili brzo, nechali za sebou všechny ožraly z kempu (ti vyspávali po celonočním řáděni ; je to rok od roku horší). Odměnou nám byla mlha válející se na řece a Vltava jenom pro nás :-D (teda až na pár lodí).
Takže Chemikovo Na lodi po Vltavě I. jsme našli úplně bez problémů a vyrušování. Rozhodně zajímavý nápad, umístit na stromy čísla, ze kterých se potom vypočítá poloha finálky. V ní jsme našli nádherný GC, ale bohužel jsme neměli nic na výměnu, tak jsme ho tam nechali. Cesta do Rožmberka uběhla tedy velmi rychle. Zaparkovali jsme loď u Inge kempu a vyrazili na rožmberské keše. Hrad Rožmberk, Viadukt Rožmberk nad Vltavou a Perchta z Rožmberka nás zabavily na poměrně dlouho. U Rožmberku jsme se vrátili na naše začátky - keška byla umístěna kousek od naší první (dneska již zrušené Rozmberk castle od Vlkose) a soukrou náhod (podvědomě) jsme zvolili i stejnou přístupovou cestu jako tenkrát (od kapličky). Perchta nás nadchla. Nádherné provedení, navíc jsme na cestě k prvni stage potkali PiPak s LejdyBlack a ondra.rs. Protože první krabička se bere s sebou, nemohli pochopitelně nic najít. Takže jsme jen museli počkat a poodejdou, vrátit krabičku na místo a rejpnout si "Nehledáte náhodou něco?". Od nich jsme se taky dozvěděli, že druhá Chemikova multikeš Na lodi po Vltavě II. byla disablovaná. Škoda, cesta do Krumlova (kde jsem ve Spolí zakotvili) už uběhla mnohem pomaleji. Cestu v parnu ale zpestřila zastávka u drive in baru, kde jsme si dali Mojito a Tequila sunrise.
Poslední keškou na vodě byla rakouská Moldau rafting. Ta nám ale dala, dorazili jsme na souřadnice, a koho nevidíme - německy mluvící taťka s mamkou. Okusují kuřecí stehýnka, popíjející červenou limonádu a to všechno 2 m od pařezu, kde byla keška. Tak jsem se tam poflakovali, dělali že fotíme.... NIC. Už jsme začali přemýšlet, co bychom mohli předstírat, aby pohoršeně odjeli, když se konečně zvedli, srolovali ručníky a odjeli. Vyhrabání a nalezení kešky bylo věcí okamžiku. Přesně ve chvíli, kdy jsme chtěli ukrýt, zamířilo ke břehu asi 5 lodí. Naštěstí ještě nedávali moc pozor na okolí, takže se nám krabičku podařilo nepozorovaně schovat. Po ubytování jsme skromně povečeřeli - s pátečním grilovaném masíčkem se stará houska a salám nedaly srovnávat. Při večeři jsme byli svědky vzletu nefalšovaného horkovzdušného balónu. Protože v Garminovi máme spoustu jihočeských kešek, mohli jsme si ještě najít dvě neplánované - Fotoateliér Seidel a Paraplíčko. Cesta byla teda hooodně dlouhá a noha, která se ještě pořádně nezhojila, docela bolela. Ale procházka to byla nádherná a zakončili jsme mi vynikající ledovou kávou se šlehačkou podávanou k kavárně u mostu.
Poslední den - úsek ze Spolí do Koruny - se moc nelišil od každoročního průměru. Počasí bylo nádherné, lodí moc nebylo (zase jsem vyrazili dost brzo ráno - teda aspoň co se týká většiny). Do Koruny jsme dojeli poměrně brzo (kolem 2 odpoledne), takže jsme si jako dezert našli multikeš Černice. Osvědčil se Internet v mobilu, ktrerý máme od kyslíků na 3 měsíce aktivovaný zdarma. Stáhli jsme listing, vypočetli finálku a nakonec v parádním horku našli. |
Po rozbití stanu jsme přemýšleli, co dál. Nakonec vyhrál hlad s tím, že kešky v Brodu počkají. No, počkaly - nakonec na příští rok. Když jsme snědli všechny grilované dobroty začalo se šeřit, s nedostatečnou baterkou jsme Čertíkovy proudy neměli šanci úplně potmě najít a klášter byl také nedostupný. Takže nakonec zbyla procházka kolem kláštera na náměstí. Vyšší Brod - náměstí byla nalezená velmi rychle. Na samotném náměstí nikdo nebyl - zvolili jsme ideální dobu na odlov.
