Protože většina našich geodětí marodila, vytáhnul jsem Caluma na delší procházku spojenou s hledáním keší. Vlastně to bylo proto, že se už dopoledne ptal jestli někam půjdeme.
Na mapě jsem našel Zdíkov - tři keše byly na odpolední výlet tak akorát. Autem jsme   dojeli do Zdíkova a první (neplánovaná) keška byla Zdíkovská keš. Bohužel jsem netušil, že už yla zrušená. Takže jsem nějakou dobu obcházeli rodinný domek až se k nám přidali další kačeři. Od nich jsme se dozvěděli, že keš je pravděpodobně disablovaná. Takže jsme pokračovali ke křížku (U krize z roku 1860). Protože jsme ignorovali cesty (to nás provázelo celým výletem), prošli jsme kolem vrakoviště aut, které fascinovalo Caluma. U kříže jsme chvilku hledali - Garmin nás zavedl kousek od něj. Chvíli jsme čekali až projde jeden pejskař. Když na nás ale zavolal - "Je to u ............", poznali jsme, že šlo o dalšího kačera. Po nálezu jsem se s kolegy rozloučili a šli k jezírku.
Po polní cestě jsme šli do lesík, kde byla udělaná zajímavá cesta s lavičkami. Vedla k malému kostelíku, docela hezky zrekonstruovanému. K vlastnímu jezírku (Lizovske Jezirko) už nebylo od kostelíka daleko. Šipka nás zavedla na hráz. Protože jsme neměli hint a už se šeřilo, prohledali jsme okolí každého stromu. Nic. Tak jsem musel zavolat domu - zas*aný O2 s jeho změnou Internetových mobilních tarifů, Díky němu se GPRS už rozhodně nevyplatí. Pak už bylo nalezení věcí chvilky. Maličká krabička skrývala obrovský TB medvídek Pooh. Nic moc, takže jsme ho tam nechali.
Cesta k autu pak vedla kolem poslední keše - Vyhlidka Zdikov. Už se stmívalo, mraky vytvářely zajímavé tvary a dokonce jsme viděli i meteorologickou stanici. Strom, u něhož byla vyhlídka, byl uprostřed již sklizených kukuřičných polí.